Cytologie Abdomenu a Thoraxu

Cytologická diagnostika pomáhá nasměrovat management řešení  morfologických anomálií vnitřních orgánů břicha a hrudi a upřesnit rozsah případného nádorového bujení. Přesnost cytopatologie závisí stejnou měrou na všech krocích v získání reprezentativních vzorků, jejich zpracování a vyhodnocení. Abnormality zjištěné pomocí zobrazovacích metod musí být správně anatomicky určeny, cytologický nález pak  vztažen k celkovému klinickému stavu, anamnéze a případně spojen s již léčenými chorobami.Hlavní cíl klinické cytotologie mějme  ve  správném určení druhu patologického procesu (odlišení neoplazie od zánětlivých lézí, případně hemorhagií) a jeho rozsah. Diferenciace neoplazií provázená zánětlivým infiltrátem však může být  obtížná.

Spolehlivost cytologické diagnostiky

Pravděpodobnost získání nediagnostických vzorků (velmi nízká celularity, krevní kontaminace) je kolem 15% (Bonfanti a kol, 2004). Přesnost cytologické diagnostiky závisí určitě na zkušenostech cytopatologa, ale diagnostická výpověď je obecně vysoká. Studie v cytologickém rozlišení zánětlivé léze versus neoplazie u tenkojehelných biopsií hrudních a abdominálních mas vykázala přesnost rozlišení 89,4%, senzitivitu 87,8% a specifitu 100% (Bonfanti a kol., 2004), jiná cytologická studie zahrnující v tomto srovnání celotělové léze vykázala přesnost 83,9%, senzitivitu 95,6% a specifitu  65,4% (Vos a kol, 1989). Efúze (pleurální a peritoneální) vycházejí v tomto srovnání hůře, senzitivita pro rozpoznání neoplazie 64% pro psy a 61% pro kočky, specifita 99% u psů a 100% u koček (Hirschberger a kol, 1999).

Rizika odběru

Určitá místa a patologické stavy jsou náročnější z hlediska vzniku komplikací v podobě krvácení nebo pneumothoraxu a tedy vyžadují předchozí vyloučení možnosti krvácivých chorob (koagulopatií) a následnou možnost hospitalizace a observace po výkonu.

Pro snížení možnosti vzniku komplikací po odběru pomůže sedace, případně anestezie pacienta,  která navíc několikanásobně zvýší naší pohodu a úspěšnost při práci. Sebedokonalejší fixace hodného zvířete, sedaci nemusí nanahradit. Osobně preferuji sedaci/anestezii při biopsii hluboce uložených struktur, mas podezřelých z krvácení, rizikových  a bolestivých orgánů (jater, sleziny, ledvin) a orgánů hrudi.

Pouhý přenos nádorové tkáně do okolí z vnitřku jehly při odběru je možný (Nyland a kol. 2002; Liu a kol 2007). Rizikem rozsevu jsou jednoznačně kavernózní změny (hemangiosarkom), kdy punkce může roztrhnout křehké pouzdro tumoru. U jiných kompaktních malignit je však riziko vyrovnáno kladem přínosnosti včasné pracovní diagnózy. Určitě je nutné zacházet při biopsii s obsahem jehly opatrně (nevystříknout obsah jehly neopatrnou manipulací při evakuaci z tělesné dutiny, nepotrhat masu atd). Pravděpodobnější je nechtěný rozsev při použití větších jehel (např. True cut), kdy také stoupá riziko roztržení a krvácení z bohatě krvených orgánů/tumorů (játra).

U kavernózních, případně multipně kavernózních lézí  se septickým obsahem (absces /flegmóna) hrozí při punkci infekce pleury/peritonea. Pokud punkcí nasajeme hnis, je nutné před vytažením jehly celý obsah odsát, aby hnis tlakem neodtékal punkční rankou.

Příprava a vlastní odběr bioptátu

Před vlastním odběrem je nutná příprava všech potřebných pomůcek k výkonu, abychom časovou prodlevou při zpracování vzorek neznehodnotili. U odběrového místa je nutné mít k dispozici přichystaná nová (nepoužitá) podložní sklíčka, které zaručí dokonalé přichycení vzorků tkáně. Pokud vzorky budou získány při operaci a nemáme přebytek personálu, podložní sklíčka je nutné předem v dostatečném množství vysterilizovat (nejlépe počítat se spotřebou alespoň 6 sklíček na jednu masu/orgán, raději více u orgánů kde je odběr spojen s častým krvácením).

Pro tenkojehelnou biopsii si připravíme i dostatečné množství černých jehel (22 G). Pro hluboce uložené léze použijeme dlouhou spinální kanylu se styletem (stylet odstraníme až těsně při průniku do léze). Před odběrem z krvácivých orgánů (ledviny, játra, slezina) je vhodné prostříknout jehlu pomocí 4%  EDTA (zamezí vzniku artefaktů slepenců buněk s fibrinovými vlákny a shluků destiček).

EDTA zkumavku využijeme k odběru všech tekutin (krvavé/nekrvavé). Pro případ aspirace hnisavého obsahu je vhodné mít po ruce i mikrobiologickou odběrovku (např. Amies půda).

Pro aspirační tenkojehelnou biopsii připravíme 5 ml stříkačku, v případě punkce kavernózní léze je vhodné mít po ruce prodlužovací hadičku a 20-50 ml stříkačky (odsávačku) pro možnost úplného odsátí (např. absces).

True cut jehlu během přípravy na odběr vyzkoušíme, zvláště pokud jehlu resterilizujeme. První úspěšné odběry fixujeme 10% formalinem pro histologii a teprve po získání těchto vzorků využijeme další odběr pro cytologii (vzorky z pozdějších odběrů nemusí být pro histologii representativní).

Odběry tenkou jehlou vyžadují určitou zkušenost. Slepá biopsie vnitřích orgánů často přináší zklamání z důvodu málo vypovídajících vzorků, své opodstatnění má u velkých infiltrativních lézí (např.plíce). Nejpřínosnější je  vizualizace (sonografická) procesu odběru, která je zárukou,že budeme posuzovat opravdu to co chceme. U velkých lézí se snažíme zachytit okraj (střed může být nekrotický). Jehla se styletem se využije také v případě průchodu k lézi efúzí, stylet vyjmeme až v lézi, zabráníme tak kontaminaci vnitřku jehly. Pokud bioptujeme orgán s předpokládanou vysokou krvácivostí (játra, slezina, ledviny) upřednostníme neaspirační odběr (několikrát zajedeme do masy). Pod sonografickou kontrolou bereme z jedné léze 2-3 vzorky. Aspirační a neaspirační odběr je vhodné kombinovat obecně u všech lézí.  Preparát připravíme lehkou kompresní technikou (vystříknutý vzorek na sklíčku jemně roztlačíme položením (roztlačením) druhého podložního sklíčka v kolmé poloze a tahem sklíček v kolmém směru, směrem od popisného místa, je od sebe oddělíme.

Krvavě kontaminované vzorky tekutin (efúzí) musí být hned ošetřeny činidlem EDTA (obecně všechny tekutiny uchováváme s EDTA). Preparát na cytologii připravíme pomocí roztěru (technika přípravy krevního nátěru), buňky k posouzení pak hledáme v konci (koroně) nátěru. Pro zlepšení cytologické  výnosnosti silně krvavě kontaminovaných vzorků provedeme centrifugaci v mikrohematokritové kapiláře, v nátěru rozetřeme šedobílou vrstvu jaderných buněk (buffycoat).

Chirurgicky bioptovaný vzorek patří mezi nejpřesnější a nejvýnosnější. Před otisknutím na sklíčko nejdříve jemně savým papírem osušíme bioptát od krve a tkáňových tekutin. Otisků provedeme hned několik. Případně je možné z odběru skalpelem seškrábat tkáň a rozetřít ji jemně dvěma sklíčky kompresní technikou (tvrdé fibrózní tkáně).

Podobný postup použijeme i při zpracování enkoskopicky bioptovaných vzorků z dutých orgánů (otisk x kompresní roztěr). Metoda je přínosná hlavně u lézí otevírajících se do vyšetřované dutiny, častým zklamáním jsou bioptáty složené ze sliznice kryjící masu. Pokud je to možné, kombinujeme  vyšetření s tenkojehelnou biopsií pod sonografickou kontrolou.

Cytologie moči je ošemetná z důvodu rychlé buněčné lýzi. Ztráta buněčné integrity nastává mezi 2-4 hodinami dle hustoty, případně do 6 hod při zchlazení vzorku (D.Meyer, 2010). Výnosnost cytodiagnostiky může zvýšit odběr katetrem pod sonografickou kontrolou z místa blízkého tumoru v močových cestách a rychlé zpracování vzorku.

Cytologické posouzení preparátu

Nejprve morfologickou anomálii zařadíme do obecné interpretační kategorie:

  1. normální tkáň/hyperplastická tkáň
  2. zánětlivý proces
  3. neoplazie
  4. cysta
  5. hematom/hojící se tkáňové poškození

Neoplastické procesy pak rozčleníme do cytologických škatulek původu:

  1. Epiteliální (epitelioglandulární); vysoce celulárrní preparáty, velké buňky (kulaté/polygonální) se nachází převážně v trsech (pevné mezibuněčné spojení), jádra kulatá/oválná
  2. Mezenchymální; buněčně chudé nátěry, výrazná kontaminace krví, buňky solitérní s nepravidelnou cytoplasmou (vřetenovitá, výběžkatě hvězdicovitá), jádra většinou oválná až protažená
  3. Kulatobuněčné; vysoká koncentrace individuálních kulatých buněk s různě bohatou cytoplasmou (většinou nedosahují velikosti epitelií), jádra kulatá
  4. Neuroendokrinní; vysoká koncentrace volných jader, celistvé buňky v nízké koncentraci (cytoplasma praskne většinou při náběrz/roztěru), jádra kulatá/oválná

Přehled nejčastějších patologií (mimo lymfatických uzlin) v onkologické cytodiagnostice

Efúze

Efúze často kontaminují odběrovou jehlu a v závislosti na původu mění buněčnou skladbu vzorku (často najdeme jen buňky efúze). U nenádorových typů efúzí jsou častým oříškem mezotelie, nalézáme je ve skupinách nebo samostatně, mohou být dvoujaderné, často vidíme i právě rozdělené buňky. Cytoplasma může být až temně basofilní, je bohatá a okraje mohou být roztřepené (korona). Jádra jsou kulatá až oválná s kompaktním až granulovaným chromatinem, s jedním jadérkem. Mezotelie můžeme nalézt v preparátu i při otiscích chirurgicky bioptovaných vzorků (původ z orgánové serózy). Charakter nádorové efúze je většinou krvavý. Perikardiální efúze je krvavá vždy (idiopatický, zánětlivý, nádorový původ). Při prokázeném srdečním tumoru sonografem často nemusí být diagostická. K zvýšení cytologické výnosnosti může pomoci vyšetření nátěru odstředěné vrstvy krvinek (buffy coat).  Kulatobuněčné diskrétní neoplazie versus epiteliální mají přibližně stejný výskyt (Hirschberger a kol,1999).

Kulatobuněčné neoplazie

Lymfomy mohou zapříčinit chylózní typ efúze. Pokud cytologický obraz není jasný, pomůže průtoková cytometrie nebo PPAR.

Epiteloglandulární neoplazie

Rozlišení karcinomu může být ztíženo přítomností reaktivních mezotélií. Většina karcinomatóz však exfoliuje do efúze množství buněk v preparátu s četnými maligními kritériemi.

Mesotelie nádorového původu (mezoteliom) je velmi těžké cytologicky rozpoznat od reaktivních mezotélií, podezření by mělo vycházet ze srovnání charakteru efúze a přítomnosti zánětlivého infiltrátu.

Plíce

Bronchoalveolární laváž by se měla provádět u každého principálního bronchu, aby se zvýšila pravděpodobnost záchytu abnormálních buněk. Bronchoskopie je diagnosticky nejpřínosnější u odběrů z masy biopsií nebo seškrabem štětečkem.

Tenkojehelná biopsie pod sonografickou kontrolou je možná pouze pokud léze naléhá na hrudní stěnu. Slepá tenkojehelná aspirace může být dobře vypovídající u difúzních procesů, jinak je cytodiagnostická výnosnost velice malá.

Relativně hodně infekčních a parazitárních procesů se může presentovat solitárními nebo multipními lézemi, diagnostická je přítomnost zánětlivého infiltrátu, případně nález infekčních agens.

Kolaps plic je charakteristický nálezem normálních ciliárních epitélií a makrofágů.

Epiteloglandulární neoplazie

Metastazované karcinomy a primární adeokarcinomy/karcinomy jsou relativně dobře cytologicky rozlišitelné, relativně výrazný může být souběžný zánětlivý infiltrát (neutrofilní nebo smíšený).

Kulatobuněčné neoplazie

Histiocytární sarkom (maligní histiocytóza) se cytologicky  presentuje jako kulatobuněčná neoplazie s výraznou mírně basofilní cytoplasmou s možnou mírnou vakuolizací a velikými kulatými jádry s tvarovými anomáliemi. Buňky jsou často vícejaderné. Často se setkáváme i s fagocytární aktivitou, těchto buněk. Typický je provázející smíšený zánětlivý infiltrát. Někdy může být obtížná diferenciace od pyogranulomatózních procesů.

Lymfomy se dají zachytit také relativně často, původ může být z biopsie zvětšené mízní uzliny nebo plicního infiltrátu

Mezenchymální neoplazie

Osteosarkom, případně sarkomy měkkých tkání mohou metastazovat do plic.

Játra

Odběr je rizikový z důvodu možných krvácivých komplikací a traumatizace. Kontraindikací je počet krevních destiček pod 50 000/ml a vysoké koagulační časy. V závislosti na hloubce léze a spolupráce pacienta rozhodneme o nutnosti anestezie. Odběr provádíme v leže na zádech nebo v poloze na pravém boku. Jehlu zavádíme pod sonografickou kontrolou v kraniodorsálním směru, abychom omezili možnost lacerace při dýchacích pohybech bránice. Preferujeme neaspirační metodu,  při nedostatečné exfoliaci buněk kombinujeme s aspirací. Jehlu 22 G před vlastním odběrem prostříkneme EDTA.

Hepatocyty jsou široce oválné s výraznou středně basofilní jemně granulovanou cytoplasmou  a jedním nebo příležitostně dvěmi jádry s hrubším chromatinem a jedním prominujícím jadérkem. Velikost 25-30 um.

Biliární epitelie mají kuboidní tvar, relativně malou mírně basofilní cytoplasmu s kulatým jádrem s denzním granulárním až homogenním chromatinem.

Příležitostným nálezem jsou makrofágy. Normální může být sporadická příměs neutrofilů.

Hepatomegalie může být zapříčiněna benigními procesy:

Syndrom hepatické lipidózy koček. Hepatocyty vykazují výrazný nárůst objemu cytoplasmy  s multipní vakuolizací (vakuoly jsou různé velikosti, bez obsahu) s pyknotickým jádrem.  Podobný obraz je u psů s lipid storage disease.

Steroidní hepatopatie se presentuje zvětšením následkem akumulace glykogenu v podobě difúzního prosvětlení cytoplasmy s okrsky středně bazofilního „zakouření“ (chybí jasně ohraničená vakuolizace).

Nodulární hyperplazie je charakteristická příměsí smíšeného zánětlivého infiltrátu (neutrofily a lymfocyty), případně s extramedulární hematopoézou. Cytoplasma hepatocytů může obsahovat tukové vakuoly nebo glykogen.

Chronické zánětlivé procesy jsou provázeny smíšeným zánětlivým infiltrátem (neutrofily a lymfocyty) se známkami intra/extra hepatocytární cholestáze (kumulované žlučové pigmenty v cytoplasmě/žlučové válce).

Epiteliální neoplazie

Hepatocelulární adenom je složen z cytologicky normálních hepatocytů, diferenciace je nutná histologicky. Hepatocelulární karcinom může také být tvořen cytologicky „normálními“ hepatocyty a nemusí být cytologicky rozpoznán. Typické maligní změny hepatocytů vedou k jasné diadnóze.

Neoplazie žlučových cest jsou nejčastější nehematopoetickou neoplazií jater u koček, které však obvykle nevedou k zvětšení jater. Cytologicky mohou být zachyceny uniformní kubické buňky s denzními relativně homogenními jádry, bez výrazných anomálií.

Karcinomy slinivky a střeva patří mezi nejčastější metastatické procesy jater. Nález pleomorfních buněk vykazující mnoho kriterií malignity.

Neuroendokrinní neoplazie

Karcinoid jater je vzácné maligní neuroendokrinní onemocnění, cytologicky charakteristické přítomností vysoké koncentrace kulatých nahých jader.

Kulatobuněčné neoplazie

Lymfom jater je většinou provázen difúzním zvětšením s typickou lymfoblastickou infiltraci.

Akutní myeloidní leukémie může také původem být z jater, infiltrát blastických hematopoetických buněk je nutné diferencovat imunohistochemicky od lymfomu.

Histiocytární sarkom je vzácným nálezem.

Mezenchymální neoplazie

Hemangiosarkom musí být zvažován u kavitárních lézí

Žaludek a Střevo

Gastroskopicky odebranné vzorky (bioptáty otisklé na sklíčko) identifikují hlavně slizniční procesy,  podsližničně uložené neoplazie jsou obtížně detekovatelné. K zvýšení pravděpodobnosti záchytu neoplazie pomůže kombinace s FNA pod sonografickou kontrolou. Velice často neoplazie (karcinom/lymfom) je provázená souběžným zánětem (vyjímkou nejsou septické změny). Jednotlivé studie se v určení četnosti tumorů dle cytologických kategorizací liší, ale incidence epiteliálních, kulatobuněčných a mezenchymálních typů je obdobná.

Maligní lymfomy jsou relativně dobře odhalitelné. Diagnózu, ale mohou ztížit těžké zánětlivé/ septické změny. Malobuněčné lymfomy jsou špatně rozpoznatelné od lymfoplasmocytárních enteritid (může pomoci PPAR).

Mezenchymálním typem neoplazie jsou gastrointestinální stromální nádory, leiomyosarkomy a leiomyomy.

Pankreas

Normální buňky pankreasu mají bohatší jemně basofilní cytoplasmu s kulatým jádrem a jedním prominujícím jadérkem.

Většina procesů tvořících masy v oblasti pankreatu je zánětlivého původu s charakteristickou přítomností sterilního neutrofilního infiltrátu.

Epiteliální neoplazie

Karcinomy exokrinního pankreatu jsou u psů a koček vzácné, cytologicky je obraz charakteristický pro karcinom.

Neuroendokrinní neoplazie

Inzulinom tvoří buňky s bohatou cytoplasmou se špatně odlišitelnou hranicí, cytoplasma obsahuje veliké množství malých vakuol. Jádra jsou kulatá s jedním prominujícím jadérkem. Populace buněk bývá uniformní (často však adenokarcinom).

Slezina

Při odběru vzorků existují rizika komplikací v podobě traumatizace a krvácení, případně až roztržení nebo vzniku velkého hematomu. Proto je nutné neklidné pacienty sedovat, odběr provádíme v poloze na zádech nebo z levého boku pod kontrolou sonografu. Punkční jehlu je dobré před úkonem prostříknout 4 % EDTA. Použijeme neaspirační techniku, zabráníme tak výrazné krevní kontaminaci vzorku (případně odběr kombinujeme s aspirační metodou).

Kontraindikovaný odběr je při krvácivých komplikacích (krevní destičky pod 50 000/ml, vysoký koagulační čas), vzorek neodebíráme z kaveren, kde je vysoké riziko ruptury stěny.

Cytologický vzorek zdravé tkáně obsahuje velké množství krve: erytrocytů. Z jaderných buněk dominují malé lymfocyty s mírnou příměsí intermediálních, velkých lymfocytů a plasmocytů, dále nalézáme  neutrofily a makrofágy (makrofágy mohou v cytoplasmě obsahovat degradační produkty hemoglobinu – zelenohnědý hemosiderin). Buňky retikulárního stromatu příležitostně  zachytíme jako buňky s oválnými jádry a protaženou jemně basofilní cytoplasmou proplétajícími se mezi makrofágy.

Reaktivní tkáň je charakteristická zvýšeným počtem intermediálních a velkých  lymfocytů a plasmocytů k dominujícím malým lymfocytům. Makrofágy jsou četné. Při zvětšení 400 x častěji zachytíme i mastocyty.

Splenitis je charakteristická zánětlivou infiltrací, korelující se systémovou neutrofilií/eosinofilií.

Extramedulární hematopoézu detekujeme často (24 % biopsií; O´Keefe, Couto 1987), nalézáme všechny 3 linie krevních prekurzorů, bývá spojena s anemickými stavy a myelo/lymfoproliferativními chorobami.

Kulatobuněčná neoplazie

Lymfoidní neoplazie sleziny je cytologicky podobná lymfomům mízní uzliny. Pokud lymfoblasty přesahují 40 % populace vzorku je diagnóza jistá. Při nálezu monoformní populace intermediálních , případně velkých lymfocytů bez bunečných anomálií pomůže v rozhodnutí klonalita (PARR). Slezinný lymfom marginální zóny je charakteristický monocytoidním vzhledem buněk s příměsí malých lymfocytů. U granulární lymfocytární leukémie jsou v periferní krvi ve vysoké koncentraci monoformní intermediální lymfocyty s kompaktním chromatinem a výraznější cytoplasmou s jemnými granulkami.

Mezi kulatobuněčné neoplazie sleziny patří myeloidní leukémie, extramedulární myelom nebo plasmocytom, histiocytární sarkom

Mastocytom je častou neoplazií sleziny koček, 15% (Spangler, Culbertson, 1992).

Mezenchymální neoplazie

Hemangiosarkom patří mezi nejčastější slezinné neoplasie 19,5% (Day a kol. 1995), je charakteristický velikými soliterními mezenchymálními buňkami s výraznou nepravidelně vybíhající basofilnější cytoplasmou s přítomnými malými multipními vakuolami a kulatými velikými jádry s hrubým chromatinem a několika prominujícími jadérky. Hemorhagie jsou nejčastějším průvodním znakem, také ho provází extramedulární hematopoéza, případně lymfocytární reakce.

Mezi další mezenchymální tumory sleziny patří primární fibrosarkom, liposarkom, myxosarkom, maligní fibrózní histiocytom.

Epiteliální neoplazie

Vzácně metastázy karcinomů.

Ledviny

Komplikace při odběru zahrnují krvácení, hematurii a hydronefrózu. Četnost komplikací po renální biopsii byla retroperspektivně stanovena na 13,4% u psa a 18,5% u kočky (Vaden a kol. 2005).

Typický aspirát ledvinné tkáně je buněčně chudý, tvořený hlavně erytrocyty a příležitostně tubulárními epiteliemi (kulatý až protažený tvar jemně basofilní cytoplasmy a několika malými vakuolami a kulatým velkým jádrem s prominujícím velikým jadérkem).

Cysta parenchymu ledviny je relativně častým sonografickým nálezem, většinou je aspirována čistá tekutina, buněčně chudá s ojedinělým nálezem makrofágů.

Epiteliální neoplazie

Karcinom, adenokarcinom a nefroblastom v cytologickém preparátu jsou vysokobuněčné s relativně uniformní populací spíše individuálních kulato jaderných buněk s relativně malou kulatou až kuboidální basofilní cytoplasmou. Můžeme se setkat pouze s nátěrem nahých kulatých nebo mírně oválných jáder imitujících kulatobuněčné nebo neuroendokrinní neoplazie.

Karcinomy přechodného epitelu jsou tvořeny pleomorfními buňkami s bohatou jemně růžovou cytoplasmou a kulatými až oválnými jádry, vykazujících četná kriteria malignity.

Kulatobuněčná neoplazie

Lymfomy ledvin jsou častým nálezem u koček, cytologický obraz je typický velkobuněčnému lymfomu.

Mezenchymální neoplazie

Tvoří vzácně fibrom, různé typy sarkomů měkkých tkání, hemagiosarkomu případně osteosarkomu.

Močový měchýř a Uretra

Velmi častou neoplazií je karcinom přechodných buněk, často lze i detekovat z moči, zvláště pokud je odebrána katetrem poblíž místa růstu. U nediagnostické cytologie může pomoci diferenciaci od zánětlivých polymů stanovení V-BTA z moči.

Prostata

Nejlepší metodou pro evaluaci prostaty je FNA. Výplašek získaný masáží je vhodný hlavně pro bakteriologické vyšetření.

Normální prostatické epitelie se v preparátu vyskytují v trsech a jsou kuboidálního nebo protaženého (kolumnárního) tvaru s basálně uloženým kulatým jádrem bez zřetelnými jadérek. Cytoplasmu mají jemně basofilní.

Při benigní hyperplazii (BHP) nalézáme tento obraz spolu s možnou přítomností zánětlivého (neutrofilního) infiltrátu (chronický zánět prostaty).

Prostatický karcinom má buňky pleomorfnější s přítomností viditelných větších jadérek v jádře a basofilnější cytoplasmou. Karcinom přechodného epitelu vyrůstající z močové roury, se vyznačuje vyšší pleomorfitou tvaru cytoplasmy a jader.

Děloha

Můžeme se setkat s leiomyomy, ikdyž jejich výskyt ve srovnání s poševní oblastí je vzácnější. Jednotlivé buňky s oválnými jádry a nezřetelnými jadérky s bohatší jemně basofilní podélně protaženou cytoplasmou s hůře odlišitelnou hranicí.

Nadledviny

Nejčastějším nádorem je feochromocytom. Většinou se jedná o náhodný nález, bez majitelem popisných zdravotních anomálií. Při biopsii však může dojít k paroxysmálním reakcím (hypertenze, arytmie nebo naopak hypotenzi) (Gilson a kol.,1994).

Cytologický obraz je neuroendokrinního typu malignity. Zachovalé buňky mají mírně pleomorfní kulatá až mírně oválná jádra  s jemně basofilní dobře ohraničenou cytoplasmou.

Adrenokortikální adenom se vyznačuje trsy velkých buněk s bohatou basofilnější cytoplasmou  s několika vakuolami a středově loženým kulatým jádrem.

Neoplazie může vzejít ze všech struktur orgánů dutiny hrudní a břišní. Cytologicky se stejné  histologické typy mohou  presentovat různými obrazy v závislosti na míře zánětlivé infiltrace a  krevních výlevů v místě růstu. V orgánu může být vícero ložisek se stejným nebo odlišným etiologickým základem. Velice často se setkáváme se změněnými mízními uzlinami, kde nám punkce často dopomůže k odhalení primárního nebo metastického procesu. Při posouzení všech nalezených jednotlivých lézí neoplazie v těle, cytologie pomůže v klinickém zařazení do TNM systému.

Reference

  • Canine and feline cytology, a color atlas and interpretation guide; R.E. Raskin, D.J. Meyer a kol.; Saunders 2010
  • Withrow and MacEwen´s small animal clinical oncology; S.J. Withrow, D.M. Vail, R. Page, Saunders 2012
  • Percutaneous fine-needle biopsy of deep thoracic and abdominal masses in dogs and cats; Bonfanti U, Bussadori C, Zatelli A, De Lorenzi D, Masserdoti C, Bertazzolo W, Faverzani S, Ghisleni G, Capobianco R, Caniatti M; J Small Anim Pract. 2004 Apr;45(4):191-8
  • Non-exfoliative canine cytology: the value of fine needle aspiration and scraping cytology; Vos J.H., Van de Ingh T.S.G.A.M, Van Mill F.N.;Veterinary Quarterly 1989, 11:4, 222-231
  • Senzitivity and Specifity of cytologic evaluation in the diagnosis of neoplasia in body fluids from dogs and cats; Hirschberger J.I., DeNicola D.B., Hermanns W., Kraft W.; Vet Clin Pathol. 1999;28(4):142-146.
  • Needle tract implantation following ultrasound guided biopsy of transitional cell carcinoma of the bladdre, urethra and prostate; T.G. Nyland, S.T. Wallack, E.R. Wisner; Vet Radiol Ultrasound 2002; 50-53.
  • Needle tract implantation of hepatocellular carcinoma after fine needle biopsy; Y.W. Liu, C.L.Chen Y.S.Chen; Dig Dis Sci 2007; 52:228–231.
  • Fine-needle aspiration of the spleen as an aid in the diagnosis of splenomegaly; D.A. O’Keefe, C.G. Couto; J Vet Intern Med. 1987 Jul-Sep;1(3):102-9.
  • Prevalence and type of splenic diseases in cats: 455 cases (1985-1991); W.L. Spangler, M.R. Culbertson; J Am Vet Med Assoc. 1992 Sep 1;201(5):773-6.
  • A review of pathological diagnoses made from 87 canine splenic biopsies;M.J. Day, V.M. Lucke, H. Pearson, J Small Anim Pract. 1995;36:426–433.
  • Renal biopsy: a retrospective study of methods and complications in 283 dogs and 65 cats; S.L. Vaden, J.F. Levine, G.E. Lees, R.P. Groman, G.F. Grauer, S.D. Forrester; J Vet Intern Med. 2005 Nov-Dec;19(6):794-801.
  • Pheochromocytoma in 50 dogs; Gilson S.D., Withrow S.J., Wheeler S.L.; J Vet Intern Med. 1994 May-Jun;8(3):228-232.

Autor

Tomáš Fiala
Veterinární nemocnice AA-Vet
e-mail: fiala@aavet.cz