Klasifikace lymfomů(včetně WHO klasifikace)

První klasifikace lymfomu u psů (Bloom a kol.) pochází z roku 1945, přičemž tato klasifikace vychází z klasifikace lymfomů u lidí (tato klasifikace vychází z práce Galla a Malloryho) (Halouzka, 2004).

Následovala Rappaportova klasifikace u lidí, která byla publikována v padesátých letech. Názvosloví bylo odvozeno od popisu převažujících buněk. Klasifikace rozlišovala lymfomy z malých, velkých a středních buněk. Dále rozlišovala folikulární a difúzní formu lymfomu (Adam et al., 2001).

Další klasifikací u lidí byla klasifikace Lukese a Collinse v sedmdesátých letech (Adam et al., 2001). Jednalo se o imunologicky orientovanou klasifikaci (s odlišením T a B lymfomů), dále došlo k zavedení pojmů cleaved a noncleaved. Na tuto klasifikaci navázal Lennert se spoluautory z německého města Kielu. Vytvořená klasifikace je označována jako Kielská. Kielská klasifikace maligních lymfomů vychází z principu, že každá maligní jednotka se odvíjí od určitého typu a diferenciačního stádia fyziologického lymfocytu a může být definována morfologicky a imunologicky (Adam et al., 2001). V rámci této klasifikace dochází k diferenciaci T a B lymfomů (Valli et al., 2002). Obě klasifikace byly celkem úspěšně aplikovány na některé animální lymfomy, zejména u skotu a psů pro morfologickou a funkční analogii jejich lymfatických uzlin. Na základě těchto klasifikací bylo zjištěno, že difúzně proliferující lymfomy z velkých buněk jsou nejčastější formou u skotu a u psů. Dle těchto klasifikací byla většina bovinních lymfomů jak enzootických, tak sporadických forem a většina psích lymfomů určena jako B-lymfomy. U skotu i u psů byla většina lymfomů vyhodnocena jako lymfomy o vysokém stupni malignity. U psů nebyl nicméně klinický význam těchto klasifikací prokázán (Halouzka, 2004; Halouzka et al., 2004).

Kielská klasifikace byla dále modernizována v roce 1990, další publikovaná úprava pochází z roku 1997. Tuto inovovanou klasifikaci je možno aplikovat na animální druhy. Dále byla zjištěna poměrně vysoká incidence T lymfomů a následné studie prokázaly, že u psů jsou T lymfomy většinou prognosticky nepříznivé. Inovovaná Kielská klasifikace je stále založena na morfologii nádorových buněk a rozlišení lymfomů podle stupně malignity (členění na lymfomy nízkého a vysokého stupně malignity), ale navíc zavedením imunohistochemických kritérií odlišuje nové subtypy, zejména ve skupině T-lymfomů (Halouzka, 2004).

Na Rappaportovu klasifikaci navázala v roce 1982 americká klasifikace nezvaná Working Formulation of the non-Hodkin’s Lymphomas for Clinical Use, do češtiny překládaná jako „pracovní formulace“.. Na základě této klasifikace byly lymfomy rozděleny podle stupně malignity na lymfomy nízké, střední a vysoké malignity. V případě této klasifikace nebyl zohledněn imunofenotyp nádorových buněk. Klasifikace byla provedena pouze s ohledem na velikost a tvar nádorových buněk a architektoniku lymfomu.„Pracovní formulace“byla adaptována i na lymfomy psů, skotu a koček (Halouzka, 2004).

V roce 1993 byla vytvořena skupinou amerických a evropských patologů (International lymphoma study group) nová klasifikace, která se nazývá A Revised European-American Classification of Lymphoid Neoplasms, podle počátečních písmen je používána zkratka REAL (Adam et al., 2001). Kombinuje morfologická a imunofenotypická kritéria u nádorových buněk, genetické vlastnosti a klinické projevy nádorů. Lymfomy jsou klasifikovány jako samostatné entity na základě histogeneze a biologických vlastností bez separace lymfomů o nízkém a vysokém stupni malignity jako u Kielské a  „pracovní formulace“. (Valli et al., 2002; Halouzka, 2004; Halouzka et al., 2004 ). V roce 2002 byla publikována aktualizovaná WHO klasifikace, která představuje adaptaci REAL klasifikace u domestikovaných zvířat (Valli et al., 2002; Halouzka, 2004; Halouzka et al., 2004). Tato WHO klasifikace zahrnuje kromě akutních a chronických lymfoidních proliferativních onemocnění také akutní a chronické myeloidní proliferativní onemocnění, včetně myelodysplastického syndromu, histiocytóz a mastocytárních tumorů (Valli et al., 2002). V současnosti se na základě prováděných studií, které posuzují význam klasifikace různých subtypů lymfomu (dle WHO) ve vztahu k jejich terapii a prognóze, ukazuje,  že se u psů vyskytují subtypy lymfomu, které se výrazně liší svými biologickými vlastnostmi. Z těchto nálezů rovněž vyplývá, že různé subtypy lymfomu vyžadují různý terapeutický přístup. U psů byly např. identifikovány pomalu progredující (indolentní) lymfomy a bylo zjištěno dlouhodobé přežívání zvířat postižených těmito subtypy lymfomu. V tomto případě se imunofenotypicky jedná o B i T lymfomy. Příkladem těchto lymfomů jsou v rámci B lymfomů lymfom plášťové zóny, lymfom marginální zóny a folikulární lymfom (lymfom z buněk folikulárního centra), v případě T lymfomů T zonální lymfom. Ukazuje se tedy, že i v rámci T lymfomů (které byly v minulosti celkově pokládány za prognosticky méně příznivé tumory ve srovnání s B lymfomy) se vyskytují rozdíly v biologických vlastnostech subtypů lymfomu. Identifikace indolentních/low grade subtypů lymfomu je zvláště významná, protože léčba těchto subtypů je odlišná od high grade lymfomů, dále se recentně ukazuje, že některé subtypy lymfomu v určitém klinickém stádiu (stage) dokonce nevyžadují žádnou terapii. V případě T zonálního lymfomu, s ohledem na jednu publikaci, bylo dále zjištěno, že chemoterapie prováděná u tohoto subtypu lymfomu dokonce zhoršovala přežitelnost léčených zvířat ve srovnání se zvířaty, která nebyla léčena (Valli et. al., 2013).

Klasifikace lymfomů u zvířat dle WHO

 

Lymfomy z B-buněk

Neoplazie z prekurzorových B buněk

  • Lymfoblastická leukémie/lymfom z B – buněk

Neoplazie ze zralých B buněk

  • Chronická lymfocytární leukémie/lymfom z B – buněk
  • Lymfocytární B-lymfom „intermediate type“ (LLI)
  • Lymfoplazmocytární lymfom (LPL)
  • Folikulární lymfomy
    • Lymfom plášťové zóny
    • Folikulární lymfom, lymfom z buněk folikulárního centra grade I, II, III
    • Lymfom marginální zóny
    • Splenický lymfom marginální zóny
  • Extranodální B-lymfom marginální zóny MALT (MALT lymfom)
  • Leukémie z „vlasatých“ buněk
  • Plazmocytární tumory
    • Indolentní plazmocytom
    • Anaplastický plazmocytom
    • Myelom
  • Velkobuněčné B lymfomy
    • B lymfom bohatý na T lymfocyty (T-cell-rich B cell-lymphoma)
    • Velkobuněčný imunoblastický lymfom
    • Difuzní velkobuněčný B lymfom (s rozštěpeným/nerozštěpeným jádrem)
    • Thymický B-lymfom (mediastinální B-lymfom)
    • Intravaskulární velkobuněčný B-lymfom
  • Burkittův lymfom
    • Burkittův lymfom high grade

Lymfomy z T- a NK- buněk

Neoplazie z prekurzorových T-buněk

  •   Lymfoblastická leukémie/lymfom z T-buněk

Neoplazie ze zralých T-buněk

  • Lymfoproliferativní onemocnění z velkých granulárních lymfocytů (LGL) Chronická lymfocytární leukémie z T-buněk
    • LGL leukémie/lymfom z T-buněk
    • Chronická lymfocytární leukémie z NK-buněk
  • Kožní neoplazie z T-buněk
    • Epiteliotropní kožní lymfom (CEL)
      • Epiteliotropní kožní lymfom (mycosis fungoides)
      • Epiteliotropní kožní lymfom (pagetoidní retikulóza)
  • Neepiteliotropní kožní lymfom
  •   Extranodální/periferní T-lymfom (PTCL)
    • Extranodální/periferní T-lymfom, smíšený lymfoidní typ
    • Extranodální/periferní T-lymfom, smíšený inflamatorní typ
  •   „T-cell-like“ leukémie/lymfom
  •   Angioimunoblastický lymfom (AILD)
  •   Angiotropní lymfomIntestinální T-lymfom
    • Angiocentrický lymfom
    • Angioinvazivní lymfom
  •   Anaplastický velkobuněčný lymfom (ALCL)

MVDr. Petr Fictum
VFU Brno